Pro malou Lenku

Jarek Nohavica

1:JD#mak mi tak docházejí sG#7íly, já pC#od jazykem cC#/Cítím sBmíru,
vD#míru, ztrácím vG#7íru, a to mě mC#íchá,
mD#minomety reflektorů střG#7ílí, jsem malýmC# terčC#/Cem na biBmtevním poli,
kdekdo mě skD#molí, a to mě bG#7olí, u srdce pC#íchá.
R:RD#mána jsou smutnější než vG#7ečer,
z rozbitého nC#osu krC#/Cev mi tBmeče,
na čísle D#m56 10G#79 nikdo to nC#ebere,
rD#mána jsou smutnější než vG#7ečer,
na hrachu klC#ečet, klC#/Cečet, klBmečet,
D#mopustil mě můj děd VšG#7evěd a zas je C#úterek.
JD#mak se ti vG#7ede? No nC#ěkdy fajn a nC#/Cěkdy je to v hBmáji,
dva pD#mozounisti z vesnické kG#7utálky pod okny mi hrC#ají:
tú tú tD#mú ..G#7.  C#  Bm   D#m   G#7   C#  D#m   G#7   C#  Bm   D#m   G#7   C# 
2:Jak říká kamarád Pepa: co po mně chcete, slečno z první řady,
vaše vnady mě nebaví a trošku baví,
sudička moje byla slepá, když mi řekla to, co mi řekla,
píšou mi z pekla, že prý mě zdraví, že prý mě zdraví.
3:Má malá Lenko, co teď děláš, chápej, že čtyři roky, to jsou čtyři roky
a čas pádí a já jsem tady a ty zase jinde,
až umřem, říkej, žes' nás měla, to pro tebe skládáme tyhle sloky,
na hrachu klečíme a hloupě brečíme a světu dáváme kvinde.
R:Rána jsou smutnější než večer,
z rozbitého nosu krev nám teče,
na čísle 56 109 nikdo to nebere,
rána jsou smutnější než večer,
na hrachu klečet, klečet, klečet,
opustil nás náš děd Vševěd a zas je úterek.
Jak se vám vede? No někdy fajn a někdy je to v háji,
dva pozounisti z vesnické kutálky pod okny nám hrají:
tú tú tú ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:29:22.054+00:00
Výsledky hledání: